Přímo na tomhle místě a pokud možno rychle VII.
(1. díl) (2. díl) (3. díl) (4. díl) (5. díl) (6. díl)
Poslední večer před odjezdem na východ mám rozplánovaný na minuty, s Gymnaziánem se úlevně poplácáváme po zádech, plni té hysterické radosti, že jsme to stihli (a hysterické naděje, že to stihneme i příště), co nás zaplní vždycky, když stiskneme poslední enter a třikrát pětačtyřicet stránek může někdo nechat vytisknout a svázat do žlutých desek.
Pak rychle na Flóru, kde na mě čeká Přívozská, mám na ni tak dva tři panáky času, protože v deset musím být u Žíhané a ona mi to konečně všechno řekne. Ale máme nějak pořád o čem mluvit, takže tajně na záchodě smolím esemes pro Ulrike, že budu tak o hodinku opožděn, a když se v jedenáct snažím zaplatit, Přívozská mi to prostě nedovolí, sebere mi mikinu a odmítne ji vydat. A objedná dalšího Morgana a mně se vlastně už nikam nechce, už nechci slyšet nic, natož všechno. A Žíhaná v půl dvanácté napíše, že už jde spát, tak si běž.
"Já jsem hrozně ráda, že jsi poslední večer se mnou," šeptá mi do ucha Přívozská a já nevim, co s ní chci mít, jestli lásku až za hrob nebo komické duo, zas bavíme půlku kavárny a na konci žádný polibky, jen pevné objetí, mám tě vážně deep, píše mi pak do taxíku, ale ať už to znamená cokoliv, já tebe taky.
A v jednu napíše Žíhaná, že nemůže usnout a má o mě strach, naposledy jsem se jí ozval, že přijdu v jedenáct a pak už nic, nechám to bez odpovědi, já se o tebe bál tolikrát, když jsi neodpovídala, že ty si to taky jednou zasloužíš.
Doporučená hudba:
The Horrors – Sea Within A Sea
