Milostné verše.
Že neděle nebude jen tak obyčejná, jsem začal tušit již v okamžiku, když jsem posnídal dva hlty Staré myslivecké a Smilla si uvědomila, že má v batohu zapomenutou lahvinku bílého. Usalašili jsme se tedy u Slovanky na zahradě a přes mírné dešťové přeháňky tam okouněli. "Hele, co ty vlastně chceš dělat?" zeptal jsem se Kaličky, neb jsem pojal plán nechat ji zaměstnat u nás v Podniku. "No, hlavně nechci chodit v kostýmku," shrnula ona své preference po chvíli přemýšelní. "Mohla by u vás dělat třeba firemního pařiče," navrhla Smilla. Nesmím zapomenout říct generálnímu, ať výběrové řízení nevypisuje, protože na tu pozici nikoho lepšího nesežene.
Když nám Slovanka vařila třetí kávu, pochopili jsme, že je čas dobivakovat a vyrazit zas o dům dál. Na náměstí zrovna okouněl autobus, takže jsme se vydali ještě spolu s Dorianou a Rahaanem na cestu ku Praze. Plán zněl jasně: shodnout se na podniku, který ještě poctíme svojí návštěvou. Někdo z nás ovšem odmítal jíst pizzu, jinému připadla Národní příliš daleko, další neměl důvěru ke sklepním prostorám, takže jsme se halasně překřikovali necelou půlhodinu, až nakonec řidič zastavil, postavil se před nás, hrozivý ve své uniformě, a sdělil nám, že jdeme do Druhého světa a kdo nechce, toho rovnou vysadí.
Společně jsme tedy pojedli hrachu, krup a otrub, aby pak slabší povahy odjely zakončit bouřlivý víkend v teple svého lůžka, kdežto já se vydal směrem k Vršovicím. No, upřímně, fotbal to byl spíš k nekoukání, tak jsem raději první poločas strávil ve frontě na pivo a během druhého se nechal udit čmoudíky, které někteří pohazovali mezi lid. Ve srovnání s gočou jsem na tom byl ovšem výtečně; ten sice stihnul během mače vykonat dobrý skutek, ale unikla mu kvůli tomu červená karta, takže řeči po zápase, že bod je koneckonců dobrý, považoval za malověrnost.
Po zápase sedíme v hospodě; plácám nesmysly a je mi dobře. Nakonec si sedám k numovi, sledujeme Dohráno a těšíme se na česnečku. Slečna od vedlejšího stolu nám přeje dobrou chuť a za chvíli odchází; my dopíjíme, platíme a míříme pod duchnu, jenže můj altruismus zase vítězí nad lží a nenávistí. "My vám poradíme," halasně se blížím k mladé heterodvojici, která řeší své vztahové komplikace na deštivé ulici, a numa přikyvuje. Najednou jsme zpátky u baru, kupujeme další piva a bavíme se o té, která nám předtím chválila polévku. "Ona je taková dětinská," říká o ní slečna. "Kolik jí je?" zajímám se já a že prý sedmnáct. "A tobě?" "Taky," říká slečna, "ale mám toho za sebou víc." "Co, prosím tě? Závislost na drogách nebo potrat?" ptám se vesele. Prý obojí. Au.
A po zbytek času rozebíráme, jestli chtějí ženy hodné muže nebo ne. Já přispěchal se svojí přelomovou teorií, kterou jsem nedávno dokončil. V jistém smyslu tuto teorii dokonce považuji za alternativní odpověď na Velkou otázku života, vesmíru a vůbec. Objevil jsem pro ni tak podivuhodný důkaz, že tento blog je příliš malý, aby se do něj vešel.
