Vzpomínky na britpopovou válku.
Před včerejším bloggerským posezením jsem navštívil kadeřnický salón, abych tam zanechal zhruba dvojnásobek částky, kterou jsem až doposud u všech bradýřů svého života zaplatil, což mě (ve spojitosti s tím, že jsem si v pátek koupil své první boty pro trpaslíka) lehce znepokojilo; jsem přeci programátorem a jako takový mám nosit boty vybledlé flanelové košile a vonět pižmem a ne se tvářit jako muž z metropole!
Stačily ovšem pouhé dva kilometry na kole a můj kadeřnicí pečlivě vybudovaný (pomáhala si i specielními zaklínadly; "Musíte si to každé ráno rozpramínkovat," řekla třeba a já nevím, co tím myslela – Smilla soudí, že se jedná o synonymum pro "napatlat celou tubou silně tužícího gelu") účes se pěkně opotil a zplihl, takže se mi nikdo neposmíval, že vypadám jako z módního žurnálu. Místo toho jsme spolu se Smillou, e*v, Adbarem a Zwířetem (když si Adbar kupoval pečenou krůtu v bulce, přidal se ještě i blueskin) podnikli tour po letenských zahrádkách, abychom se po hodině vrátili na místo srazu.
"Víš, co dělají normální lidé, když je pětatřicet stupňů ve stínu," řekl jeden výčepní druhému, který si stěžoval na vedro, "existuje taková věc, které se říká krátké kalhoty, a to se v takových chvílích nosí." "Promiňte, že vám do toho vstupuji," přispěchal jsem rovněž se svojí troškou do mlýna, "já sám jsem tomu dlouho nevěřil, ale jednou jsem to vyzkoušel a od té doby na to nedám dopustit. Váš kolega má pravdu, člověče." Ještě nikdo mi před mýma očima neplivnul do piva, ale včera jsem k tomu měl rozhodně nejblíž.
První část večírku jsme zasvětili debatám o Lostu, takže Adbar, který tento spektákl ještě neviděl, mohle jenom mlčet. Ale jak moudře on to dokáže! Mimochodem, Adbar: jsou chvíle, kdy bych si přál, aby byl mým otcem. Ne snad pro jeho nepochybně skvělé morálně volní vlastnosti, ale znáte někoho, komu by se lépe kupovaly dárky? S mandarinkovým džusem jsem měl úspěch, tentokrát jsem předal českou lokalizaci hry, která se povalovala v našem supermarketu Albert hned vedle ohnilých rajčat.
Pak ovšem kdosi zmínil devadesátá léta a už to padalo jedno za druhým. Jen jsem zvědav, co nám řeknou úředníci na Praze 1, až tam přijdem s tím, že absolutně nepřipadá v úvahu, aby party ve stylu devadesátých let byla jinde než v Bunkru.
